Pakety jsou malé balíčky dat, které se posílají přes internet. Když například pošlete e-mail nebo si stáhnete obrázek, tato data jsou rozdělena na malé části (pakety), které se pohybují sítí nezávisle na sobě a na konci se znovu sestaví dohromady.
Je paket skutečný? Dá se držet v ručičce?
Paket skutečný je, stejně jako třeba sluneční paprsek. Vidíš jej, ale nemůžeš se jej dotknout. Nebo jako třeba stín. Můžeš rukou udělat tvar ptáčka nebo písmeno a někdo jiný to pochopí. Stínu se však dotknout nedá. Stejně tak paket může přenášet nějakou zprávu (informaci), je skutečný, ale dotknout se jej nedá.
BGP (Border Gateway Protocol) je protokol, který se používá k tomu, aby našel nejlepší cesty pro přenos dat (paketů) po internetu. Když nějaká cesta (trasa) v síti nefunguje dobře nebo je přetížená, BGP najde alternativní cestu, aby data mohla plynule pokračovat do svého cíle.
Jak BGP vypadá? Jak si ho představit?
Představte si BGP jako moudrého a laskavého starého průvodce, třeba jako dědečka, který má mapu celého internetového světa. Tento dědeček nosí brýle a má velký atlas, kde jsou zakreslené všechny cesty a uličky. Dědeček BGP je ve spojení s dalšími moudrými průvodci BGP, kteří také mají své mapy. Společně si předávají informace o tom, kde jsou cesty volné a kde je zácpa. Když se paketi (malí skřítci) ztratí nebo narazí na zácpu, dědeček BGP otevře svou mapu a díky informacím od ostatních průvodců ukáže paketům novou, rychlou a volnou cestu, aby mohli bezpečně a rychle doručit své zprávy.
V jednom velkém městě, kde ulice byly plné lidí a domy sahaly k nebi, žil obyčejný kluk jménem Ládínek. Byl to kluk, jakých bylo mnoho – rád běhal po parku, hrál fotbal s kamarády a občas se ztratil ve světě knih. Ale v srdci nosil tajný sen: chtěl být něčím důležitým, chtěl chránit svou zem před nebezpečím.
Jednoho dne, když se Ládínek vracel ze školy, zaslechl naléhavou zprávu. Mluvilo se o tajemných útocích, které ohrožovaly bezpečnost celé země. Ládínkovi se rozbušilo srdce. „To je moje šance,“ pomyslel si. „Musím něco udělat.“
Doma se posadil k počítači, který dostal od dědy k narozeninám. Byl to starší, ale spolehlivý stroj. Ládínek se rozhodl, že se naučí všechno o kybernetické bezpečnosti. S každým dnem se stával lepším a lepším, až nakonec byl připraven čelit nebezpečí.
Jednoho večera, když venku bouřilo a vítr rval stromy, se Ládínek připojil k tajné vládní misi. Bylo to napínavé, jako když Harry Potter čelil Voldemortovi. Ládínek seděl před obrazovkou, prsty mu běhaly po klávesnici a oči se upíraly na monitory. Bojoval proti hackerům, kteří chtěli zničit jejich systémy.
„Ať se stane cokoli,“ šeptal si pro sebe, „já to zvládnu.“ A pak, jako by se kolem něj vyčaroval ochranný kruh, přišla ta chvíle. Ládínek našel slabé místo v útoku nepřátel a jedním rozhodným úderem jejich systém zneškodnil.
Když bylo po všem, město jásalo. Lidé oslavovali svého neviditelného hrdinu, aniž by věděli, kdo to vlastně byl. Ládínek se ale nezajímal o slávu. Stačilo mu vědět, že udělal správnou věc.
A tak se z obyčejného kluka stal hrdina, který zachránil svou zemi. Ačkoliv to nikdo nevěděl, Ládínek dál seděl před svým počítačem a bděl nad bezpečím své země.
Byl jednou jeden pejsek jménem Max a kočička jménem Míca. Oba byli velcí kamarádi a rádi spolu objevovali svět. Jednoho dne se rozhodli, že by chtěli zjistit, co je to WEDOS, protože slyšeli, že se o něm mluví.
„Co myslíš, že to je, Míco?“ zeptal se Max, když se vyhřívali na sluníčku.
„Nevím, Maxi,“ odpověděla Míca. „Ale mohli bychom se podívat do města a zjistit to.“
A tak se vydali na cestu. Šli kolem rybníka, přes louku a kolem starého mlýna, až dorazili do města. Tam uviděli velký dům s nápisem „WEDOS“.
„Tady to bude!“ zvolal nadšeně Max.
Vešli dovnitř a přivítala je milá paní recepční. „Dobrý den, jak Vám mohu pomoci?“ zeptala se s úsměvem.
„Dobrý den,“ začala Míca. „Jsme Max a Míca a chtěli bychom zjistit, co je to WEDOS.“
Paní recepční se usmála ještě víc. „WEDOS je firma, která pomáhá lidem s internetovými stránkami,“ vysvětlila. „Pomáháme jim, aby jejich stránky byly rychlé a bezpečné.“
Max a Míca se na sebe podívali. „A co to znamená?“ zeptal se Max.
„No, představte si, že internetové stránky jsou jako domy,“ pokračovala paní recepční. „A my jsme něco jako stavitelé a strážci těch domů. Zajišťujeme, aby byly pevné a nikdo je nepoškodil.“
„To zní skvěle!“ řekla Míca. „A co děláte ještě?“
„Kromě toho také nabízíme prostor, kam si lidé mohou ukládat své věci, jako když máte skříň na své hračky,“ vysvětlovala paní recepční.
„To je úžasné,“ řekl Max. „Děkujeme, že jste nám to vysvětlila!“
Pejsek a kočička se vrátili domů, plni nových vědomostí. Teď už věděli, že WEDOS pomáhá lidem s jejich internetovými stránkami a že je to důležitá práce. A tak se rozhodli, že i oni budou pomáhat svým přátelům v lese, aby byly jejich domovy vždy bezpečné a pěkné.
A tak žili šťastně a spokojeně, a kdykoli někdo potřeboval pomoc, věděli, že se mohou spolehnout na své kamarády Maxe a Mícu.